Mini-Z MR03 Standard: Měřicí čip

Autor článku: Jirka

Pokud chceme vyrazit na závody, nestačí k tomu auto samotné, ale musí být vybaveno měřicím čipem. Rovněž při testování na klubovém tréninku není od věci si kontrolovat dosažené časy na jedno kolo a zkoumat a porovnávat s ostatními, jak se pilot zlepšuje. Měřicí čip slouží k přesnému počítání kol a časů. Každým průjezdem auta pod měřicí bránou je tento průjezd zaznamenán. Existuje řada měřicích systémů, ale v našich zemích se pro závody RC aut kategorie Mini-Z Racer ustálil měřicí systém Robitronic.



Ten sestává z měřicí brány vybavené čtecími senzory napojenými na počítač s příslušným měřicím software. To vše zajišťuje pořadatel závodů a soutěžící s tím nemá žádnou starost.
Naopak povinností soutěžícího je mít auto vybaveno čipem Robitronic kompatibilním s měřicí bránou. Měřicí čip Robitronic lze zakoupit u specializovaných prodejců, např.u Pecka-Modelář.



Čip je vybaven konektorem, který sice výborně pasuje do klasických přijímačů, ale vůbec se nehodí pro připojení do RC auta Mini-Z Racer. A zde nastává několik možností, jak čip do auta instalovat.

Zapojení čipu do auta:

Pokud čip chceme zachovat bez jakékoliv úpravy (a tedy s uchováním 100% záruky na výrobek), je možno vyrobit si kablík s protikusem konektoru a takto čip do auta připojit bez jakéhokoliv zásahu do čipu samotného. Navíc se jedná o řešení, které je minimálně velmi vhodné pro otestování nového čipu, zda je po koupi plně funkční a bez závad.



Takový kablík zakoupíme v jakékoliv dobré modelářské prodejně jako "prodlužovací kabel k servu". V takovém případě doporučuji čip vzít s sebou do prodejny, aby prodavač jasně věděl, pro jaký prodlužovací kablík má sáhnout.



Na zakoupeném kablíku s protikusem konektoru čipu utříhneme kabely na potřebnou minimální délku, napájíme vhodná kovová očka a ta podšroubujeme k ostatní kabeláži na autě do míst dle tohoto obrázku. Čip bude napájen vhodným napětím vždy při zapnutí vypínače auta. Nevýhodou však je prostor zabraný konektory, dlouhými kabely, hmotnost i zvýšené těžiště auta. Proto se většina majitelů minizetek uchyluje k nekompromisnímu odstříhnutí původního konektoru a připojením čipu do auta bez dalších dodatečných kabeláží.

Úpravy s nevratnými zásahy do čipu:

Dále popsané úpravy čipu již jsou invazívní, se zásahy do originálního dílu a tedy představující ztrátu záruky na zakoupený výrobek.



Jednou z možností jak se zbavit velkých a neskladných konektorů, je kabely s původním konektorem jednoduše odstříhnout, ponechat pouze nezbytně potřebnou délku kabelů od čipu a napájet kovová očka.



Kovová očka podšroubujeme k ostatní kabeláži na autě do míst dle tohoto obrázku. Čip pak bude napájen vhodným napětím vždy při zapnutí vypínače auta. Provedenou úpravou je nyní uvolněn prostor na vrchní části podvozku, již nepřekáží dlouhé kabely, snížili jsme hmotnost a dopad na zvýšené těžiště auta je minimální. Toto jednoduché řešení připojení čipu používá vetšina soutěžících s Mini-Z.

Napájení čipu ze servisního konektoru auta:

Popíšu ještě jiné řešení napájení čipu, které úspěšně používám řadu let.



Velmi opatrně rozebereme krabičku čipu. Připravíme si jiný konektor, který pasuje do servisního konektoru ve vrchní části auta a jemuž upravíme délku kabelů na míru.
Konektor má označení JST/Molex 1.5mm:
... Hobbyking konektor.
... Hobbyking konektor.



Odpájíme původní kabeláž přímo na čipu a připájíme kabeláž s novým konektorem.
Nyní by se dal čip zavřít zpět do původní krabičky. Někdo to tak dělá. V tom případě ale ještě je vhodné odvrtat či odbrousit "čočku" v krabičce nad senzorem čipu, protože se někdy stává, že skrze tuto čočku a ještě skrze zabarvené okno auta není zařízení schopno čip dobře načíst.
Někdo krabičku nepoužívá vůbec, nechá čip holý a takto jej instaluje do auta. Hmotnostně a prostorově ideální řešení, ale zvyšuje se riziko poškození či znečištění elektroniky.



Osobně také krabičku nepoužívám, ale čip před umístěním do auta zatavím do smršťovací bužírky vhodného rozměru. Do bužírky prostříhnu otvor pro čidlo čipu.



Aby nebyl otvor v bužírce průchozí, vložím před stříháním do bužírky tyčku od nanuku a stříhám proti ní děrovacími kleštěmi. Dírku samozřejmě lze realizovat (ne tak pěkně kulatou a pravidelnou...) i provizorním způsobem např.zahnutými nůžtičkami na nehty.



Připravenou bužírku smršťuji horkovzdušnou pistolí, ale je potřeba čip vhodně chránit před proudem horkého vzduchu (např.ochranou mezi dvěma dřevěnými nosníky šíře 10 mm), aby nebyla poškozena elektronika a čidlo, ale pouze smrštěna bužírka těsně před a za čipem. Zbytečně dlouhé přesahy smrštěné bužírky je vhodné odstříhnout.



Následně zapojíme konektor čipu do servisní zásuvky na autě. POZOR, je nutno dodržet umístění kabelů a polaritu přesně tak, jak je znázorněno na obrázcích, aby nedošlo k elektrickému poškození čipu či auta.

Umístění čipu do auta:

Čip umisťujeme tak, aby byl čtecí bráně dobře "viditelný" a tudíž "čitelný". Lepíme jej na chassis auta oboustranně lepicí páskou nebo např.chemoprenem.



Nejčastěji čip umisťujeme pod čelní okno auta. Funguje i skrytý pod karoserií, to ale je potřeba dobře odzkoušet, aby pak při závodě nenastalo zklamání, že "to nečte" a nebo "čte to jen občas".



Při použití čipu v původní plastové krabičce je vhodné odvrtat či odbrousit "čočku" nad senzorem čipu, protože se někdy stává, že skrze tuto čočku a ještě skrze zabarvené okno auta není zařízení schopno čip dobře načíst. Ještě jednou zdůrazňuji, že popsanými úpravami ztrácíme záruku na čip a děláme to na vlastní riziko...



Každý čip má jedinečné číslo, kterým se hlásí měřicímu software. Doporučuji nechat si od obsluhy měřicího zařízení číslo svého čipu zjistit a poznamenat si jej (já jej mám napsáno přímo na samolepce na chassis před čipem). Usnadňuje to přihlašování do závodů, kde pořadatel požaduje číslo čipu zapsat již při registraci.


Komentáře k článku:


Zatím nevloženy. Buď první a poděl se o své poznatky !