Online: /


Sukhoi Su-27 Ikarus


Su-27, "šok" (shock) od Ikarusu

Soudobý stíhací letoun ruské výroby Su-27 Flanker je oblíbenou modelářskou předlohou vyznavačů proudových stíhaček. Jednu z variant Sučka nabízí firma Ikarus v podobě malého modelu ze série Shockflyer. Model jsem nalezl na stránkách firmy MS Composit a v jeho internetovém obchodě jej rovněž objednal.

Od objednávky uběhlo něco přes dva týdny a na poštu dorazil balík. Obsahoval v bublinkové folii zabalenou krabici se stavebnicí pro větší bezpečnost dopravy obloženou 8 mi deskami měkkého EPP, zřejmě odpadu z výroby MS Composit. Získal jsem tedy nádavkem i několikanásobně větší objem materiálu než se nachází ve stavebnici samotné.



Konstrukčním materiálem Sučka ve stavebnici ovšem není z EPP nýbrž 3 mm tlusté desky „Potpronu“. Jednotlivé díly jsou již barevně potištěné, předseknuté a jednoduše se vyloupou z desek. Vybalil jsem stavebnici jako překvapení jednoho sobotního večera a naše kluky to tak nadchlo, že se už vykoupaní a v pyžamech na krabici vrhli a během půlhodinky měli drak trupu „nasucho“ poskládaný.



Na všech dílech jsou zámky a jejich vzájemná poloha je tedy jednoznačná. Koncepce Sučka umožňuje ve spodní části trupu konstrukci vyztužit na krut a zároveň vytvořit prostor pro poměrně diskrétní uložení RC vybavení. Stavebnice obsahuje i malou tubu kontaktního lepidla UHU-Por. Kluci šli spát a já jsem v klidu drak rozložil a postavil znovu, tentokrát už s lepením.



Návod ke stavbě modelu je čtyřstránkový s obrázky znázorňujícími jednotlivé kroky stavby. Strohý popis je trojjazyčný, německy, anglicky a francouzsky. Čeština chybí, v zásilce nebyl ani žádný jiný česky psaný dokument, vyjma faktury… V návodu chybí popis některých drobných úprav nutných pro verzi „Expert“ s ovládanými křidélky. Hodily by se i předem předseknuté otvory pro páčky křidélek, stejně jako je to již připraveno na výškovkách. Zkušenější stavitel si poradí, začátečník může tápat.



Vrtulka se nasadí na hřídelku motoru, ale předtím je potřeba do otvoru pro hřídel kápnout CA lepidlo, jinak se vrtulka neudrží a upadne. Tato informace v návodu není, ani popis správné orientace vrtule, tu je nutno „odečíst“ z obrázku na krabici, abychom ji nenasadili obráceně.

Pokud by byly svislé díly trupu (sání motorů) o cca 3 mm vyšší, už by nedocházelo ke kontaktu točící se vrtule s podlahou haly. Pozor tedy na riziko uražení vrtule, náhradní v balení není.

Takovou trochu hodinářskou prací je montáž táhel od serv ke kormidlům. Všechny plastové páčky odřežeme ze „stromečku“a poskládáme dle pokynů v návodu. Škoda, že páky kormidel jsou všechny shodné a nikoliv levé a pravé, takto je potíž utáhnou miniaturní červík dvou táhel na straně, kde k nim je potřeba přístup od trupu. Na to je potřeba páčku kleštěmi přetočit o 90° nebo propíchnout bočnici pro přístup šroubováčku. Ve stavebnici byly dvě 42 cm dlouhé uhlíkové tyčky navíc, možná jde o univerzální balení, v tomtu modelu jsou díly nevyužity.



Poloha těžiště je na jednom z obrázků návodu uvedena. Dosáhneme jí vhodným uložením akumulátorů a RC vybavení. Aku 2S1P LiPol Kokam 340 mAh jsem upevnil dodaným suchým zipem a přijímač MZK Sexta (byl zrovna po ruce, stačil by menší) gumičkou. Anténu jsem vedl trupem směrem dozadu a po druhé straně zpět protažením přes několik drobných otvorů vytvořených šídlem do bočnic trupu. Ideální vedení pro příjem signálu to není, ale nechtěl jsem anténu nechat vlát vzadu za modelem. Regulátor jsem použil JETI JES-006. Mikroserva WayPoint 60 ovládají každé současně jednu z polovin výškovek a křidélka na téže straně modelu. Poloha pro serva je dána výřezem v bočnicích trupu, obě serva jsem do modelu zalepil.



Křidélka v tom správném slova smyslu na modelu vlastně nejsou, tato kormidla jsou totiž ovládána stejně jako ailerony v podobě polovin výškového kormidla a vlastně zesilují jejich účinek. To platí ve verzi „Expert“. Ve verzi „Začátečník“ křidélka řiditelná nejsou a jsou přilepena natvrdo s důsledkem nižší obratnosti. Model jsem naprogramoval jako Deltu – tedy stejně jako samokřídlo.

Hotový model má rozpětí 420 mm, délku 585 mm a kompletně vybavenému modelu „s natankovanými nádržemi“ ? a ve výše uvedeném vybavení jsem navážil hmotnost 99 g.

Doporučené výchylky kormidel a pokyny k zalétnutí modelu v návodu chybí. Táhla kormidel jsem upevnil to otvorů v pákách serv tak jak je uvedeno na jednom z obrázků, což umožňuje velká pohyb kormidel. Nastavil jsem však velkou exponencialitu -80. Model je tak možno řídit citlivě i při zachování možnosti slušné obratnosti. Po zkušenostech s jinými stíhačkami jsem trochu natáhnul výškovku.



Zalétnutí venku za mírného větru proběhlo bez problémů, pravou rukou jsem ovládal knipl s plynem a křidélky, levou rukou jsem uchopil Sučko svrchu za kabinou a jemným spodním hodel položil model do vzduchu. Natažení výškovky se ukázalo přehnaným a tak jsem jej zmenšil těsně nad nulovou polohu. Takto letí model velmi spořádaně. Pohon neoplývá nadbytkem výkonu, lze však zaletět výkrut, přemet a docela se s érem nechá vyblbnout a to i na omezeném prostoru. Díky velmi nízké hmotnosti modelu nehrozí nějaké vážné poškození při přistávání. Přesto je potřeba s modelem zacházet citlivě, není nerozbitný.

Byl jsem zvědav na letové vlastnosti modelu zejména z hlediska umístění tlačné vrtule uprostřed trupu. Už jsem se jednou o stíhačku podobné koncepce pokoušel, ale proud vzduchu od vrtule poháněné silným elektromotorem, rotující ve směru jejího otáčení a směřující šikmo dozadu ovlivňoval klonění modelu v závislosti na otáčkách motoru a musel jsem mixovat otáčky motoru s elevony. U tohoto modelu však není tento efekt zdaleka tak silný, přece jen jde o malý letoun s nepříliš velkým tahem motoru.



Model Sučka od Ikarusu může být vítaným zpestřením pro piloty i pro diváky, je to zase něco jiného než halové akrobatické speciály. Stíhačka je prostě stíhačka… Zalétat s ním lze nejen v hale, ale i venku, nejlépe za bezvětří. Pozor, model může být snadno zranitelný při přepravě, je vhodné zhotovit na něj jednoduchý přepravní box např.z tvrdého kartonového papíru. Pak je velmi skladný, lze s ním cestovat autem i na dovolenou a hodit si jej do vzduchu, kdykoliv má majitel pilotní absťák.




Su-27 Ikarus, video ze záletu v mírném větru (4 MB)


Jiří Vaněk, RC Team Vysoké Mýto

PS : později jsem vyzkoušel i přijímač JETI Rex 4 MPD. Má kratší anténu a není tedy takový problém s jejím vedením po modelu.

Parametry modelu:

Klub RC Team Vysoké Mýto
Název modelu Sukhoi Su-27
Konstrukce Stavebnice Ikarus
Měřítko
Šířka (Rozpětí) 420 mm
Délka 585 mm
Výška
Motor stejnosměrný, dodaný se stavebnicí
Převodovka -
Vrtule dodaná se stavebnicí
Rx - přijímač MZK Sexta, později JETI Rex 4 MPD
Regulátor JETI JES-006
Serva 2x WayPoint 60
Aku Kokam LiPol 2S1P 340 mAh
Doba provozu cca 6 minut
Hmotnost 99 g
Plocha křídel
Měrné zatížení
Ovládané prvky Elevony jako u Delta křídla/Motor
Postaveno 03/2008
Technické listy RCTeam_modely.pdf


Prosím, ohodnoťte výše uvedený příspěvek známkou jako ve škole. Díky.