Online: /


Modelář - chalupář a stručná teorie čudu



V druhé polovině prázdnin modelářská rodina - stejně jako všechny ostatní rodiny - řeší problém zvaný "Proč mají ty děti tak dlouhé prázdniny a my tak krátkou dovolenou?" Vše závisí na mnoha proměnných, jako jsou: počet babiček s přihlédnutím k ochotě hlídat děti, zaměstnání modeláře i manželky, touha dětí po pobytu na nejrůznějších táborech (případně odpor k jakýmkoli hromadným akcím), existence či neexistence chalupy, duševní i fyzické zdraví všech zúčastněných, a v neposlední - mnohdy první - řadě finanční situace.

Pokud se sejdou maximálně příznivé okolnosti, problém nenastane. Všichni jsou šťastni a dělají to, co je nejvíc baví. Babičky pečou lívance pro nejmladší ročníky, školáci si na skautském táboře užívají spaní v mokrém spacáku, pubertální dorost za zvuků elektrické kytary programuje ve chlévě na chalupě počítače a hovoří přitom nesrozumitelnou hantýrkou. Toto základní schéma obměňte podle svých zkušeností za pomoci následujících hesel: koupání v rybníku, stavba latríny, výcvik psa, jazykový tábor, jízda na čemkoli, sportovní soustředění, kurz drhání a paličkování, brigáda v lese, sběr borůvek za účelem pořízení umělých nehtů a nicnedělání.

Vlastně mi ze schématu vypadl modelář a jeho žena. Ti by dali přednost poslední jmenované neaktivitě, ale… Většinou se okolnosti sejdou v méně ideální variantě, a pak se uplatní nejméně náročný model. Děti jsou odvezeny na chalupu a po několika náročných telefonních konferencích je vytvořen tzv. hlídací harmonogram. To znamená, že kdo má zrovna čas, je na chalupě s dětmi vlastními i cizími. Pro děti je to svým způsobem geniální uspořádání. Každý hlídač má jiné zájmy a záliby, všichni pak mají společnou touhu si trochu odpočinout. Takže děti si užijí a nikdo je moc nenutí se umývat a čistit si boty. Z hlediska dětí je pochopitelně nejlepší situace, kdy rodiče jsou v práci a přijíždějí pouze na víkendy. Všichni se na sebe těší a drobné prohřešky - rozbitá okna, ztracené boty a propálený památeční stan - jsou nepodstatné.

Stane se však, že modelář s rodinou na chalupě tráví delší čas. To je ideální doba k realizaci větších projektů, jako je natírání oken, kopání plánovaného rybníku, oprava plotu a výroba nových poliček.

Jak jste již poznali z předcházejících dílů mého povídání, modelář je zručný člověk. V modelářství je i velmi pořádný a systematický. Při přeměně modeláře na chalupáře dochází k dramatické změně. Modelář je samozřejmě majitelem veškerého nářadí v profi kvalitě. Disponuje okružní pilou, přímočarou pilou, ruční pilou, pilkou ocaskou, bruskou, několika vrtačkami, horkovzdušnou pistolí, stříkací pistolí, pistolí na tavné lepidlo a mnoha dalšími udělátky nejrůznějšího určení. O ručním nářadí ani nemluvě. Všechny tyto předměty jsou v průběhu modelářské sezóny uloženy v několika kufřících, připravených pro všechny - rozuměj modelářské - příležitosti. I při tréninkovém letu za domem má modelář po ruce pájku, správné lepidlo, křížový šroubovák a kalibrované olověné závaží.

V okamžiku metamorfózy v chalupáře dojde k chaosu. Modelář odjíždí na chalupu vybaven pouze oboustrannou lepící páskou, dvěma nabíječkami a přesvědčením, že má s sebou vše potřebné. Na chalupě zjihlým zrakem obhlíží prostor vymezený pro rybník a pokyvuje hlavou nad stavem plotu a oken. Už se těší, až se do toho dá.

Poprvé trochu znejistí ve chvíli, kdy je třeba utáhnout matici na synkově bicyklu. Chvíli hledá příslušný klíč, převážně na místech zcela absurdních, a pak použije zrezavělý hasák po bývalém majiteli chalupy. To ještě netuší, že právě zabředává do zcela klasické situace modelářské rodiny. Tato situace se jmenuje "Máme všechno, ale někde jinde (MVNJ)".

Lehce zmatený modelář vynadá synkovi, že nemá cyklistické nářadí a odchází se uklidnit rozjímáním nad imaginárním rybníkem. MVNJ se prohlubuje. Chybí bruska na okna (je doma?), krumpáč (soused?), vrtačka (ve kterém kufru asi tak bydlí?), kladivo, šroubovák, ztužidlo, vruty (????). Modelář stále ještě nepropadá panice a hrdinně odmítá návrhy manželky, že kladivo možno nahradit větším kamenem a vrtačku nebozezem. Typické repliky: "Nepleť se mi tu." "Někde to tu musí být." "Já si poradím." "Nech mě bejt." "Jdu na pivo."

Manželka po odchodu hlavy rodiny situaci vyřeší za pomoci šutru, nebozezu, sponky do vlasů a sousedova nářadí, za což se jí dostane pochvaly: "No vidíš, já to hned říkal.".

Dlužno podotknout, že MVNJ je zcela běžnou součástí života modelářské rodiny. Všechny řemeslné úkony týkající se běžného rodinného života, jako je pověšení obrázku nebo oprava prasklé židle, se zásadně uskutečňují za pomoci zcela neadekvátních nástrojů a materiálů. Co by mělo být slepeno, je sešroubováno, miniaturní skobičky jsou zatloukány dvoukilovým kladivem a co by mělo být přišroubováno, drží na oboustranné lepící pásce.

V prvních letech manželského okouzlení to manželku podnítí k tomu, že modeláři věnuje k Vánocům mnohoúčelový nástroj š švýcarské provenience, obsahující kleště, pilku, šroubováky atd. Manžel skutečně pod stromečkem zajásá, nástroj uloží do hlubin některého z mnoha kufříků a používá. Nikdy však doma.

Když manželské okouzlení poněkud vyprchá, manželka si pořídí vlastní sadu nářadí, kterou před modelářem pečlivě ukryje v zásuvce se spodním prádlem.

Modelář akutní situaci MVNJ řeší nákupem dalšího nářadí, které se okamžitě po provedení požadovaného úkonu propadá do modelářského čudu. Podle fyzikální teorie čudu se předměty propadají do nižších hladin čudu, odkud vytěsňují předměty, které jsou v čudu již dávno. Tyto dávno postrádané předměty vyplouvají na povrch nejvyšší hladiny čudu a jsou s radostí nalézány. Problém je, že teorie čudu není zcela exaktní, a tak nikdy nevíte, co se v čudu ocitne a co naopak vyplave. Jediná stopa exaktnosti čudu je v tom, že se vždycky objeví to, co vůbec nepotřebujete, případně to potřebujete pořád a dávno jste si pořídili nový kus.

V příštím čísle se z čudu vynoříme a půjdeme do školy.

Renáta Eremiášová
RC Modely 8/2001