Online: /


Den malých i velkých dětí



"Už mám hotovo!" zajásal modelář koncem května. Právě se mu podařilo po vyčerpávajícím zápase s nesrozumitelným návodem a nepasujícími součástkami dostavět svou novou tajnou zbraň. Jen taktak, že to stačil před prvními závody. Ještě zalétat a vychytat poslední detaily. Rád by se se svým novým miláčkem mazlil sám, ale manželka mu neúprosně nadělila děti, aby si taky chvíli užily tatínka - a dokonce na čerstvém vzduchu. Ale děti se vlastně s sebou hodí, aspoň mu ponesou modelářský kufřík, fotoaparát, stopky, skládací stoličku a svačinu. Vybaven všemi těmito nezbytnostmi modelář s nadšenými a nedočkavými dětmi odchází vykonat slavnostní premiérový let. Na příhodnou plochu to není daleko, a tak vůbec nevadí, že si v radostném rozčilení doma zapomněl rádio. Nejstarší dítko pro něj rádo doběhne. Když se zjistí, že chybí ještě baterky (zůstaly v nabíječce), nejstarší dítko začne stávkovat (tak blízko to zase není). A tak se i dalšímu potomkovi dostane té převeliké cti a smí pro baterky dojít. Manželka, která se chystá - podle povahy - buď relaxovat, nebo luxovat, se po příchodu dalšího dítěte zděsí, protože jsou mu čtyři roky a na své výpravě muselo překonat tři křižovatky. Relaxace je odložena na neurčito a na letové ploše se nakonec sejde celá rodina.

Modelář, celý rozechvělý, připraví zbrusu nový model ke startu, vše třikrát překontroluje a konečně LETÍ! Zpočátku, pravda, trochu nejistě, ale to spraví pár drobných úprav a konečně je to ono. V povzdálí se začínají houfovat diváci, převážně pejskaři, venčící své chlupaté kamarády, a tatínkové, venčící své dětičky. Modelář nabývá sebevědomí a začíná se trochu předvádět. On tomu sice říká "poznávání možností modelu", ale jeho rodina ví své. Po chvíli jednoduché akrobacie se začíná schylovat k nácviku adrenalinových situací, a to už všichni členové rodiny, kteří z toho mají rozum, tj. starší tří let, prosí tatínka, aby přistál.

Modelář, který si je vědom toho, že závody jsou pozítří a tudíž by nový model nestihl postavit, předvede ještě jeden nízký průlet, kterým pokosí kvetoucí pampelišky, a přistane ke svým nohám. Z hloučku přihlížejících se ozve uznalý potlesk a technicky zaměření diváci se přicházejí vyptat, co je to za letadlo, jakou má stoupavost, jestli ty baterky jsou ty s tím růžovým králíkem, proč to vlastně letí, kolik to stojí a proč nepěstuje ředkvičky. Pyšný modelář zodpoví všechny otázky kromě poslední. Poslední dotaz zodpoví manželka s dětmi unisono: "Protože ředkvičky nelítaj!"

Zatímco probíhá tato osvětová beseda, mladší děti se hemží kolem modelu. Modelářův nejmladší potomek na sobě pocítil odraz otcovy slávy a model důležitě střeží. Střeží ho až do chvíle, kdy se přiblíží veliký chlupatý pes a začne model očichávat v naději, že je to něco na hraní. Dítě správně rozpozná nebezpečí a utíká (batolí se, plazí se - podle věku) k otci. Zatahá tátu za kalhoty a hlásí poplach, opět podle věku: "Táto, pes!" "Haf!" "Uááá!!!". Modelář zaujatý besedou s diváky, nepřítomně odpoví: "To je pěkné, Tomášku!", a pokračuje v konverzaci. Po chvíli mu dojde, co se mu dítě snaží sdělit, a střemhlav se vrhne k modelu. V poslední chvíli zachrání zatím jen oslintaný model ze chřtánu chlupaté příšery velikosti menšího koně a omdlí. Zatímco diváci okamžitě začnou diskutovat o tom, zda je to infarkt nebo mrtvice, manželka ho chladnokrevně překročí a jde pochválit synka za projevenou statečnost. Majitel chlupaté příšery nenápadně opouští scénu.

Během dvou dnů, zbývajících do prvních závodů, se všichni vzpamatují, model je očištěn od psích chlupů a znovu vyzkoušen. Konečně, právě na Den dětí, se konají závody. Pořádající klub připraví i program pro děti, aby byla zajištěna hojná účast. A tak modelář kromě pulírování svého favorita (míním zde model, ale i význam "automobil značky „Škoda Favorit" je v některých případech možný) staví házedla pro děti. Pokud jste pozorně četli, víte, že modelář má nejméně tři děti.

Musí proto postavit alespoň tři modýlky. Jestli si myslíte, že batolecí či kojenecký věk je překážkou v modelářském zápolení, buď ještě nemáte děti, nebo se mýlíte. Otec-modelář raději staví rovnou šest až devět házedel, protože ztrátovost je značná. Když náhodou modely přežijí soutěž, má vystaráno propříště. Pro děti staví modelář nejraději vlastní kreace, žádné stavebnicové slepence. Může zde popustit uzdu fantazii a svým představám o aplikaci aerodynamických zákonů. Výtvarnou podobu letadélek svěří dětem (nerad), takže svůj tým může hrdě přihlásit do soutěže buď pod jménem "Pokémon Team XVII", nebo "Barbie Club VI".

Dětská soutěž je pro modeláře mnohem zajímavější než jeho vlastní mistrovské klání. Ve své kategorii je už protřelý mazák, ale v souboji dětí je nováčkem. Samozřejmě, že se před soutěží pokusí dětem udělit základní pokyny. Jak model držet, jak ho odhodit. Pár minut věnuje i přednášce o sportovním chování: "Když se ti nedaří, nenadávej. Aspoň ne sprostě. Když se daří někomu jinému, nerozšlapej mu model. Aspoň ne úplně." Ne snad, že by to byla zcela marná snaha, ale děti se ve vypjaté situaci zachovají tak, jak to odkoukaly od svého největšího vzoru. Proto se v takové chvíli někteří otcové snaží být neviditelnými, zatímco jiní očividně rozkvétají. Všichni bez rozdílu pak svým dětem fandí, úspěch oslavují a neúspěch vykládají jako úspěch. A tak si všichni pěkně užívají dětského dne.

Ocitli jsme se rovnýma nohama uprostřed modelářského zápolení. Příště se přichystáme na klidnější modelářskou dovolenou.

Na přání svého manžela prohlašuji, že jakákoli podobnost mnou popisovanými událostmi s našimi rodinnými příběhy je zcela náhodná. Většinou.

Renáta Eremiášová
RC Modely 6/2001