Online: /


Supermarine Spitfire (Velká Británie)



Elegantní, nekompromisní, rychlý a obratný - tak by se dal charakterizovat letoun Supermarine Spitfire, pravděpodobně nejslavnější letadlo všech dob, první celokovový stíhací letoun vyráběný v Británii. Celokovový jednoplošník se samonosným křídlem, zatahovacím úzkorozchodným podvozkem a uzavřenou kabinou. Typická tenká eliptická křídla a ladné aerodynamické tvary umožnily Spitfiru dosahovat vysokých rychlostí, což si ale několikrát vyžádalo vyztužení křidélek za účelem zachování jejich efektivity.




Konstruktérem Spitfiru byl Reginald Joseph Mitchell, který se bohužel kvůli rakovině bojového a vítězného nasazení svého výtvoru nedožil. Se svojí skupinou vyvinul (na základě technických podmínek F.7/30) během roku 1934 Type224. Byl objednán v jediném prototypu koncem téhož roku. Pohon zajišťoval motor Rolls-Royce Goshawk II Vee s výkonem 447 kW, který se při zkouškách projevil jako nedostatečný a seriová výroba se neuskutečnila.


Následovala Mitchelova konstrukce Type300. Křídlo bylo eliptického tvaru a obsahovalo 8 kanonů střílejících mimo okruh vrtule. Stroj se stal základem nových technických podmínek F.36134 Ministerstva letectva. První let s Type300 se uskutečnil 5.3.1936 (kdy již bylo zvoleno jméno Spitfire) a do výroby pro Royal Air Force (R.A.F.) byl objednán v červenci 1936. Když v roce 1939 začala 2.světová válka, RAF vlastnilo 306 Spitfire přičemž jen polovina z nich byla ve službě na frontě. Zbytek byl určen k výcviku pilotů.




Přestože ještě na sklonku roku 1940 byl k dispozici jen v malém počtu, stal se Spitfire světově proslulým díky své efektivitě během Bitvy o Británii. Byl to zdařilý stíhací letoun existující ve více než 40ti rozličných verzích a používaný letectvy mnoha států.
Spitfire sloužil v průběhu celé druhé světové války a jeho verze byly čím dál tím rychlejší a výkonnější - zprvu s motory Merlin, později Griffon. Spitfire byl průběžně upravován také z důvodu, aby splnil všechny druhy požadovaných určení - jako stíhač pro malé i velké výšky, byly tropické i námořní verze nebo z něj byl neozbrojený fotoprůzkumný letoun. RAF vyřadila svůj poslední Spitfire (průzkumný PR Mk.XIX) až v roce 1954.



Výčet hlavních verzí :

MkI Původní model poháněný motorem Rolls-Royce PV.12 (později přejmenovaný na Merlin); 450 letounů bylo objednáno v červnu 1936, dvojlistá nestavitelná vrtule. Výzbroj tvořily zpočátku čtyři 7,7mm kulomety Browning (nadále jen "kulomety", pokud nebude napsáno jinak). Pozdější verze IA měla osm kulometů, trojlistou stavitelnou vrtuli DH; verze IB měla dva 20mm kanóny Hispano (nadále jen "kanóny", pokud nebude zmíněno jinak) a čtyři kulomety. Na tomto typu létali i čeští letci. Vzniklo 1566 letounů.
MkII Verze Mk.I stavěná v Castle Bromwichi s motorem Merlin XII o výkonu 1175 HP. Na tomto typu létali i čeští letci. Vzniklo 750 letounů verze IIA (8 kulometů) a 170 letounů verze IIB (2 kanóny a 4 kulomety).
MkIII Jediný, experimentální letoun - zesílená verze Mk.I s mnoha změnami.
MkIV Existovaly dva typy - jediný postavený pokusný letoun s motorem Griffon a početnější série průzkumných strojů PR.IV s motorem Merlin. Vyrobeno bylo 229 kusů.
MkV Verze stejně jako PR.IV poháněná motorem Merlin 45 a s mnoha dílčími změnami; hlavní stíhací typ v letech 1941-42. Existovaly tři základní formy - VA s 8 kulomety, VB se 2 kanóny a 4 kulomety a VC s "univerzálním" křídlem s možnostmi kombinace hlavňové výzbroje a se závěsníky na dvě 113kg pumy. Všechny verze měly pod trupem závěsník na jednu 227kg pumu nebo přídavnou nádrž. Mnoho letounů bylo upraveno zkrácením křídel nebo instalací pouštního filtru na přídi. Na tomto typu létali i čeští letci. Vyrobeno bylo 94 kusů verze VA, 3923 verze VB a 2447 verze VC.
MkVI Nouzový výškový stíhací letoun; motor Merlin 47 o výkonu 1415 HP, 2 kanóny a 4 kulomety. Létali na něm i čeští letci. Vzniklo 100 letounů.
MkVII Výškový stíhací letoun s prodlouženými konci křídel (charakteristické elipsy protažené do dlouhé špičky), přetlaková kabina, nový Merlin 61 o výkonu 1660 HP s dvoustupňovým kompresorem (a symetrickými chladiči pod křídly); zatahovací zadní kolečko, později zvětšena plocha směrovky. Vyrobeno 140 letounů.
MkVIII Následovník nouzové verze Mk.IX, ve skutečnosti verze Mk.VII s odstraněnou přetlakovou kabinou. Vyráběly se verze LF (hloubková stíhačka se zkrácenými křídly) a HF (výšková stíhačka, prodloužená křídla). Vzniklo 1658 letounů.
MkIX Nouzový letoun vytvořený proti Focke-Wulfu Fw-190; verze Mk.V improvizovaně upravená pro Merlin 61. Později se vyráběly i verze LF, F a HF, navíc i XEse 2 kanóny a dvěma půlpalcovými kulomety. Na tomto typu létali i čeští letci. Vzniklo 5665 letounů.
MkX Přetlaková fotoprůzkumná verze, Merlin 77, celá náběžná hrana křídla přeměněna na palivovou nádrž. Vyrobeno 16 letounů.
MkXI Obdoba verze Mk.X, bez přetlakové kabiny, motor Merlin 63A o výkonu 1760 HP nebo Merlin 70 o výkonu 1655 HP. Ve výzbroji fotoprůzkumné jednotky v letech 1943-45. Vyrobeno 471 letounů.
MkXII Hloubková stíhačka stavěná protistíhacím bombardérům Fw-190. Motor Griffon III nebo IV o výkonu 1735 HP; posílená konstrukce Mk.VC nebo Mk.VIII, zkrácená křídla. Vyrobeno 100 letounů.
MkXIII Hloubkový průzkumný letoun se slabým motorem Merlin 32 o výkonu 1620 HP, 4 kulomety. Vzniklo 16 kusů.
MkXIV První verze s dvoustupňovým motorem Griffon Mk.65 o výkonu 2050 HP, dvěma hlubokými chladiči pod křídly a pětilistou vrtulí; nová konstrukce s novým trupem, kýlovou i pohyblivou částí směrového kormidla, vnitřními klapkami, zatahovacím zadním kolečkem. Verze F.XIV - 2 kanóny a 4 kulomety; FR.XIVE - tatáž výzbroj, snížený hřbet trupu a kapkovitá kabina, zkrácená křídla, kamera F.24 a zvýšená zásoba paliva. Ve službě od roku 1944; tyto letouny zničily 300 letounových střel Fieseler Fi-103 (V-1). Vzniklo 957 letounů.
MkXVI Obdoba verze Mk.IX. ale s motorem Packard Merlin 266 o výkonu 1705 HP. Výzbroj jako u LF.IXE. Mnoho letounů mělo kapkovitou kabinu a zvýšenou zásobu paliva. Na tomto typu létali i čeští letci. Vyrobeno 1054 letounů.
MkXVIII Poslední válečná stíhací verze; vznikla z verze Mk.XIV, mimořádná zásoba paliva, zesílená konstrukce, ve verzích F (stíhací) a FR (stíhac průzkumná). Některé stroje dostaly tropickou výbavu. Vzniklo 300 letounů.
MkXIX Poslední fotoprůzkumná verze. Motor Griffon 65 o výkonu 2050 HP u nepřetlakové verze nebo Griffon 66 a zvýšená zásoba paliva u verze přetlakové. Obě verze mohly mít velkou trupovou nádrž, která jim umožňovala dolet 2900 km. Poslední letoun typu Spitfire, který RAF vyřadila - v Malajsku 1. dubna 1954 - ze služby. Vyrobeno bylo 225 letounů.
MkXX Jeden prototyp přestavěný ze Spifire MkIV a prototyp MkXII.
Mk21 Poválečná verze s novou konstrukcí a odlišným tvarem. Motor Griffon 65 nebo 85 o výkonu 2050 HP, 4 kanóny a 454 kg pum. Vzniklo 122 letounů.
Mk22 Kapkovitá kabina, 24 voltová elektrická instalace; některé letouny měly motor Griffon o výkonu 2375 HP. Vyrobeno 278 kusů.
Mk24 Přepracovaná kormidla, kanóny s krátkou hlavní, neřízené rakety. Vyrobeno bylo 54 letounů.
Seafire Námořní verze Supermarine Seafire : IB, IIC, MkIII, MkXV. MkXVII nebo Mk17, Mk45, Mk46, Mk47.




Stručná charakteristika Spitfire Mk.VC :

Základní funkce Stíhací letoun
Pohon Jeden motor Rolls-Royce Merlin 45
Výkon 1440 HP/1074 kW
Rozpětí 36,8 ft/ 11,23 m
Délka 29,9 ft/9,12 m
Výška 11,4 ft/3,48 m
Hmotnost prázdná 5100 lb/2313 kg
Hmotnost max. 6786 lb/3078 kg
Rychlost 374 mph/602 km/h
Dostup 37 000 ft/11.280 m
Dolet 470 miles/756 km, s přídavnými nádržemi až 1.180 miles
Výzbroj 2x 20mm kanón, 4x 7,7mm kulomet
Posádka 1
První vzlet 5.3.1936 (prototyp Mk.IA)
Datum výroby červenec 1938 (Mk.IA), 1940 (Mk.VC)
Celkem vyrobeno 20 334 letounů typu Spitfire (všechny verze vč. poválečných)



Prosím, ohodnoťte výše uvedený příspěvek známkou jako ve škole. Díky.

   



Prameny :
Časopis Letectví & Kosmonautika
Encyklopedie letadel světa - David Donald (český překlad 1999)
L´encyclopedie Guerre dans les airs - Nov´Edit 2003
L´encyclopedie des Avions civils et Militaires - Nov´Edit 2004
Military web server
Avia Graphica

Jirka, 21.11.2004