SAAB/BAe Jas-39 C/D Gripen (SWE/GB)

Technický popis

Jas-39 Gripen (Gripen - Griffon - Okřídlený lev, JAS - Jakt Attack Spanning), projektovaný jako nástupce Viggenu, bude tvořit základ švédských vzdušných sil ve 21.století. Byl vyvinut Saab Military Aicraft a na trhu je nabízen konsorciem Saab a BAe Systems. Konstrukce letounu vychází z dřívějších typů produkce firmy SAAB, především z JAS-37 Viggen. Oproti němu se však liší středoplošným uspořádáním nosných ploch, které jsou již tradičně ve tvaru delta. Před nimi jsou umístěné tzv. kachní plochy, které plní mimo jiné i funkci aerodynamické brzdy při přistání.


Aerodynamika

Koncepce letounu vychází z klasické delta-koncepce rozšířené o využití moderního prvku - kachních ploch. Letové charakteristiky letounu jsou optimalizovány pro stíhací roli s důrazem na rychlost, akceleraci a vysokou obratnost letounu. K tomu mu výrazně pomáhají právě pomocné kachní řídící plochy. Ty v sobě sdružují několik funkcí:
Při startu letounu odstraňují tzv. "delta efekt", který se u klasických delt bez kachních ploch projevuje prodloužením startovací dráhy. Při přitažení při rozjezdu jsou elevony klasické delty vychýleny nahoru (viz obr. vlevo) pro vyvolání klopivého momentu vzhůru a tím zvýšení úhlu náběhu křídla. Zároveň však celkovým zakřivením profilu nahoru snižují vztlak celého křídla. Tento efekt vynucuje použití mnohem vyššího úhlu náběhu a rychlosti pro odlepení letounu s klasickou deltou od země. U kachní koncepce je tomu jinak. Elevony delty jsou ve funkci "vztlakových klapek" vychýleny naopak dolů a klopivý moment pro zvýšení úhlu náběhu celého křídla je vyvolán právě kachní plochou. Proto se Gripen pyšní nejkratší vzletovou dráhou ze všech letounů s deltakřídlem. Podobný efekt je použit i při přistání.
Po přistání letounu jsou po doteku kol se zemí kachní plochy sklopeny do téměř vertikální polohy, takže spolu s bočními brzdícími štíty před výstupní tryskou fungují jako velmi účinné aerodynamické brzdy. Zároveň spolu s elevony vychýlenými vzhůru zvyšují přítlak celého letounu k zemi, takže zvyšují i účinnost klasických brzd podvozku. Gripen může operovat z ploch o velikosti pouhých 17x800m, proto koncepce švédského letectva vychází z využití dálničních úseků jako "provizorních letišť" pro dozbrojení a dotankování letounů. K tomu stačí čas 10 minut a obsluha ve složení 5 středně vyškolených vojáků a 1 důstojník.
Při běžném letu kachny doplňují řízení elevony delty, souhlasnými výchylkami jako výškovka (klopení) a diferencovanými výchylkami jako křidélka (klonění). Při letu na vysokých úhlech náběhu zvyšují podélnou stabilitu a manévrovatelnost letounu a eliminují ve spojení s elektronickým systémem řízení další nectnost delty, náchylnost na přetažení. Řízení letounu je díky tomu snadnější a přitom bezpečnější než u předchozích typů letounů.


Letoun má jednu svislou ocasní plochu a po stranách umístěné přívody vzduchu do motoru. Podvozek je uzpůsoben pro vzlety a přistání na úsecích dálnic i na nouzových travnatých drahách. Uvádí se, že Gripenu stačí k přistání rovná plocha o délce 800 metrů a šířce 14 metrů. (To spolu s nízkými nároky na údržbu a provádění meziletových úkonů umožňuje použití taktiky tzv. rozptýleného letectva, např. v případě zničení mateřského letiště.)


Pohon Gripenu je zajišťován jedním motorem Volvo Flygmotor RM.12 Turbofan (licence General Electric GE F404). Ten je používán také na strojích F/A-18 Hornet. Verze C/D disponují velmi pokročilou avionikou. Jedním z nejvíce patrných prvků je koncepce tzv. skleněného kokpitu, kterému dominují tři velkoplošné barevné víceúčelové displeje. Ovládací prvky jsou koncepce HOTAS - k provedení téměř jakéhokoliv důležitého úkonu nemusí pilot sundávat ruce z kniplu či plynové páky.


Letoun má integrované prostředky REB, rádiovou soupravu podle standardů NATO, výsuvný nástavec pro doplňování paliva za letu z Aliančních strojů i NATO-kompatibilní závěsníky výzbroje. Elektronicé vybavení umožňuje let za každého počasí i povětrnostních podmínek, a to ve dne i v noci. Systém elektroimpulzního řízení letu, tzv. fly-by-wire, je trojnásobně zálohovaný. Problémy se software pro systém řízení způsobily ztrátu dvou prototypů. Prvnímií verzemi byly Jas-39A (jednomístný) a 39B (dvoumístný). Zdokonalená třetí výrobní série nese označení Jas-39C (jednomístný) a 39D (dvoumístný). Samozřejmostí je soustava několika desítek jednotlivých palubních počítačů připojených k jednomu hlavnímu stroji. Integrované avionické systémy jsou propojeny prostřednictvím pěti digitálních datových sběrnic MIL-STD 1553B. Pro vyhledávání cílů a řízení palby slouží víceúčelový radar Ericsson PS-05/A a infračervený senzor s dopředným snímáním FLIR (Forward Looking InfraRed). Neméně důležitou součásti avioniky jsou videokamera ED 5040 a zobrazovací systém EP-17.


Výzbroj letounu je tvořena integrovaným 27mm kanónem Mauser s regulovatelnou kadencí (1100 až 1700 ran za minutu), s možností střelby v automatickém režimu radarového zaměřování a se zásobou 120 dávek. Na sedm externích závěsníků lze umístit širokou škálu munice, včetně raket vzduch-vzduch středního dosahu AIM-120B AMRAAM (testována byla dokonce i verze AIM-120C-5) i malého dosahu AIM-9L Sidewinder či BGT IRIS-T. Protizemní munici představují protilodní střely Saab RBS15F, řízené střely Maverick, různé typy ŘSPDL (řízených střel s plochou dráhou letu) a celá škála klasických univerzálních i kontejnerových pum. Kompatiblita letounu Gripen se systémy a normami NATO je zabezpečena mimojiné díky technologii šifrovaného datového přenosu Link 16.


Gripen a efektivnost

Při vývoji Gripenu bylo nutné dbát na přísné požadavky švédského letectva, především na co největší minimalizaci provozních nákladů. Ačkoliv je Gripen schopen plnit prakticky stejné spektrum úkolů jako jeho konkurenti Eurofighter Typhoon a Rafale, což jsou stejně jako JAS-39 letouny čtvrté generace, má podstatně menší provozní náklady i pořizovací cenu. Jedním z hlavních důvodů je jednomotorová koncepce, která však neumožňuje nést tak velké množství výzbroje a paliva, jako dva zmiňované evropské typy. Vysoké provozní efektivnosti bylo dosaženo rovněž díky použití lehkých materiálů, díky čemuž se snížila celková hmotnost a tím pádem i spotřeba paliva; víceúčelovosti letounu a značné nezávislosti na letištním vybavení (Gripen je schopen operovat i z úseků dálnic).


Pro srovnání: K provozu 12 gripenů je potřeba zhruba 60 osob pozemních personálu, kdežto u letounů 3.generace se tento počet pohybuje až okolo 200 lidí. Průměrný čas mezi dvěma poruchami je téměř 10 hodin - u strojů 3.generace jen 4 hodiny. Letová hodina Gripenu stojí přibližně 2000 až 2700 USD, zatímco u MiGu-21 tato částka dosahuje 6000 USD.


Gripeny pro české letectvo

Dne 14. června byla podepsána smlouva na leasing čtrnácti víceúčelových letounů Gripen britsko-švédského konsorcia SAAB/BAe na dobu deseti let. Ceremoniálu se mimo jiné účastnili zástupci Ministerstva obrany České republiky a Švédska. Kontrakt zahrnuje pronájem 12 jednomístných strojů nejmodernější verze C, dvou dvoumístných strojů varianty D, simulátoru (víceúčelového trenažéru), zařízení podpory bojového úkolu, technické dokumentace, vybavení pro pozemní podporu, podpůrné vybavení a náhradní díly. Kromě toho bylo ujednáno i zabezpečení dalších služeb, včetně výcvikového programu či integrované logistické podpory. Celková cena kontraktu činí 19,65 mld. Kč. Společnost Gripen International realizuje v Česku ofsetový program ve výši 130% této hodnoty. Česká republika se tímto stane prvním státem Severoatlantické aliance, který bude vyzbrojen bojovými letouny čtvrté generace.


Český Gripen ve vzduchu SAAB/BAe Z letiště ve Švédském Linköpingu vzlétl 18. října první bojový letoun Gripen určený pro armádu České republiky. Letoun, řízený testovacím pilotem společnosti Saab, byl před svým prvním letem označen výsostnými znaky České republiky. „Tento let představuje významný milník v českém leteckém programu a je důkazem toho, že výroba bojových letounů Gripen pro českou armádu pokračuje podle plánu,“ prohlásil Per Nilsson, ředitel Letového programu Gripen pro Českou republiku. Po svém prvním letu projde letoun řadou pozemních i leteckých testů, jejichž cílem bude ověřit, zda všechny systémy fungují v souladu s konfigurací, kterou si česká armáda objednala. Multifunkční bojové letouny Gripen, které jsou kompatibilní se standardem NATO, budou do České republiky dodány v době od dubna do srpna roku 2005. Toto je první ze čtrnácti bojových letounů (12 jednosedadlových, 2 dvojsedadlové), které si Česká republika pronajme na dobu deseti let za podmínek stanovených ve smlouvě uzavřené v červnu roku 2004 mezi českými a švédskými úřady. Výroba třinácti dalších letounů pokračuje v továrně koncernu Saab v Linköpingu. Čeští piloti a technici už nastoupili na školení ve Švédsku. Čtyřicet techniků českého letectva v současné době absolvuje výcvik ve školícím středisku švédské armády pro aerotechniky nedaleko města Halmstad a dva čeští piloti jsou od srpna na školení u 7. perutě švédského letectva v městě Satenäs. Česká republika bude první zemí NATO, která začne používat bojové letouny Gripen čtvrté generace – české letectvo totiž obdrží nejnovější verze C a D. Tyto verze představují nejmodernější standard, který je kompatibilní s leteckými systémy NATO. Letouny Gripen jsou vybaveny barevnými displeji v kokpitu i zatahovací sondou pro tankování paliva ze vzduchu.


Čeští piloti vzlétli na Gripenech

První piloti z České republiky uskutečnili samostatné lety v letounech Gripen. Samostatné lety se uskutečnily na základně švédského letectva F7 u městečka Satenäs. „Byl to velice příjemný let, letadlo se výborně ovládalo, měli jsme hezké počasí a vše bylo skvěle připraveno – jinými slovy, měl jsem pro svůj první let na Gripenu vynikající podmínky,“ prohlásil podplukovník Michael Borůvka, který byl prvním českým pilotem, který samostatně pilotoval bojový letoun Gripen. Ještě téhož dne učinil svůj první samostatný let i jeho kolega podplukovník Peter Mikulenka. Oba piloti pobývali ve Švédsku od srpna 2004, podstoupili zde výcvik na leteckých simulátorech i lety se švédskými instruktory v dvousedadlových verzích Gripenu. Následovat je bude dalších šest pilotů českého letectva, kteří se podrobí stejnému výcviku. Jejich výcvik bude ukončen v březnu 2005. Výroba bojových letounů Gripen určených pro českou armádu probíhá v továrně koncernu Saab v Linköpingu. První z těchto letounů poprvé vzlétl 18. října. Čeští piloti začnou létat ve svých vlastních stíhačkách Gripen od počátku roku 2005. První bojový letoun Gripen bude do České republiky dodán v dubnu 2005, poslední dodávka bude uskutečněna v srpnu téhož roku. Česká republika si pronajme celkem 14 bojových letounů Gripen na dobu 10 let, tj. od roku 2005 do roku 2015.


Slavnostní představení českého Gripenu

Oslava dokončení prvního Gripenu pro Českou republiku Na slavnostním ceremoniálu v továrně koncernu Saab v Linköpingu byl dnes slavnostně představen první Gripen určený pro Českou republiku. Slavnostní program se konal na počest ukončení výrobní části programu pro Českou republiku. Mezi hosty byli brigádní generál Ladislav Minařík, velitel vzdušných sil; Jaroslav Kopřiva, náměstek ministra obrany ČR a generálmajor Emil Pupiš, zástupce náčelníka Generálního štábu AČR - ředitel Společného operačního centra MO. Výrobní program byl zakončen včetně integrace softwaru dle českých specifikací. Dalším krokem budou zkušební lety, které se uskuteční v koncernu Saab a zkušebním středisku společnosti FMV. Program zkušebních letů bude probíhat až do té doby, než budou letouny dodány do České republiky. „Dokončení výrobní fáze a zahájení testovacích letů je dalším významným milníkem v programu Gripenů pro Českou republiku,“ řekl Per Nilsson, ředitel programu pro Českou republiku společnosti FMV. První Gripen určený pro Českou republiku vzlétl poprvé 18. října 2004. Čeští piloti začnou létat na svých letounech na začátku roku 2005. První bojový letoun Gripen bude dodán do České republiky v dubnu 2005, poslední dodávka bude uskutečněna v srpnu téhož roku.


Gripeny pro české nebe

V dubnu roku 2005 naše vojenské letectvo obdrží první letouny nejmodernějších verzí švédského JAS-39 Gripen, které nahradí dosluhující MiGy-21 a budou tak výsledkem mnohaletého hledání nového supersoniku pro Vzdušné síly AČR.

Jak to všechno začalo

V roce 1964 byly do výzbroje letectva ČSLA zavedeny nadzvukové stíhače MiG-21, které byly v té době naprostou světovou špičkou mezi stíhacími letouny. Tyto stroje sloužily v mnoha verzích a kromě úkolů stíhací ochrany létaly s podvěšeným průzkumným kontejnerem i v roli průzkumných letounů. I přes kdysi nespornou kvalitu MiGů-21 bylo o 25 let později nutno tyto zastarávající stroje nahradit novým typem. Tím se stal MiG-29, který ale ve výzbroji našeho letectva zůstal jen do konce roku 1995. Zanedlouho poté byly vyřazeny stíhací-bombarovací MiGy-23, a tak naší PVOS (protivzdušné obraně státu) zůstaly jen staré MiGy-21. Ty sice byly modernizovány na verze MF a MFN, ale s ubíhajícím časem potřeba přezbrojení na nový typ nadzvukového stíhacího letounu vzrůstala. 16. října 2000 přijala vláda České republiky usnesení o vypsání výběrového řízení na dodavatele víceúčelových nadzvukových letadel. Svoje nabídky předložilo několik leteckých společností. Lockheed Martin nabízel letouny F-16 ve třech variantách (nemodernizované verze A/B, modernizované A/B, nebo nové C/D ). Boeing nabídl letadla F/A-18, Dassualt Aviation českému letectvu nabízel Mirage 2000C/B a britsko-švédské konsorcium BAe Systems/SAAB příšlo s nabídkou strojů JAS-39 Gripen. Vítězem výběrového řízení se stal posledně jmenovaný JAS-39. K nákupu těchto strojů však z důvodu vysoké finanční náročnosti (jednalo se zhruba o 70 miliard korun) nedošlo. Další překážkou při nákupu letecké techniky byly katastrofální povodně v roce 2002. Tehdy se začalo diskutovat i o jiných možnostech řešení otázky nadzvukových strojů, například o britské nabídce leasingu 14 až 16 Tornád. Ta však realizována nebyla.


Ministerstvo obrany ČR později vypracovalo návrh, ve kterém se uvažovalo o několika možných variantách, jak situaci vyřešit. První variantou mělo být vypsání výběrového řízení na nákup nových supersoniků. Druhou verzi představoval nákup menšího počtu použitých letounů na tzv. překlenovací období, po kterém by se nakoupily nové stroje. Třetí možností by bylo střežení našeho vzdušného prostoru letectvem jiného státu. Poslední možnost, tzv. nulová, hovořila o rezignaci na ochranu vzdušného prostoru nad Českou republikou. Vláda po přezkoumání tohoto návrhu rozhodla o vypsání nového výběrového řízení na dodávku 14 letounů a ustanovení odborné komise, která měla posoudit předložené nabídky. O zakázku se ucházely Spojené státy s letouny F-16A/B, Nizozemsko a Belgie s F-16 MLU, Švédsko s JAS-39C/D Gripen a ve hře byly opět i víceúčelové F/A-18 Hornet. V tomto tendru opět zvítězily švédské Gripeny, nyní však jejich nejmodernější verze C a D, určené původně pro švédské letectvo. Pronájem 14 letadel JAS-39C/D Gripen (12 jednomístných C a 2 dvoumístných D) bude stát okolo 20 miliard, přičemž první kusy by naše Vzdušné síly měly dostat již počátkem roku 2005, kdy končí technická životnost MiGů-21.

Maďarské Gripeny

Potřebu obnovy letadlového parku pocítilo i letectvo Maďarska. Kromě toho, že jejich letouny MiG-29 projdou generální opravou v Rusku, bude Maďarsku pronajato 14 Gripenů na dobu 12 let. Bohužel, "maďarské" Gripeny nebudou zdaleka tak kompatibilní se standardy NATO, jako JAS-39C/D, které má dostat české letectvo.


Vzdušné síly AČR narozdíl od Maďarů dostanou nejnovější verze Gripenů, které jsou schopny nést laserem naváděné pumy (LGB), tankovat za letu ze strojů Aliance a komunikovat mezi sebou právě díky zmiňovanému systému přenosu dat Link 16. První stroje dostali Maďaři už v roce 2004, zbylé v roce 2005.



Technické parametry Saab/BAe Jas-39 C/D Gripen:

Verze	C / D = jednomístná/dvoumístná
Motor	Volvo RM.12, tah 54 kN (80,51 kN s příd.spalováním)
Rozpětí	8,4 m
Délka	14,1 m (C) / 14,8 m (D)
Výška	4,5 m
Plocha křídel	30 m2
Prázdná hmotnost	6.622 kg
Max.vzletová hmotnost	13.000 kg
Rychlost	Mach 2
Dostup	20.000 m
Dolet	3.250 km s příd.nádržemi

Prameny :
Internet, tisk.
Kapesní encyklopedie "Vojenská letadla", David Donald.
"Modern Military Aircraft", Robert Jackson
http://rc-tommy.webzdarma.cz/gripen/index.htm

Zpracoval : Jirka, 16.3.2005